JE PRÁCE POSLANCÚ přímo úměrná svému platu?
Praha - Skupinky lidí mezi sebou debatují, popocházejí, otáčejí se a mluví na ty za sebou. Někdo telefonuje, jiný vykřikuje. V místnosti je velký hluk. Ozve se zvonění.
Nezvoní ve škole na hodinu, to šéf Sněmovny Miloslav Vlček vzal ten den poněkolikáté do ruky zvonec a snaží se upozornit poslance, ať se zklidní. Pomůže to jen na chvíli.
Hluk je v Poslanecké sněmovně při jednáních zákonodárců čím dál větší problém. Stenografové tápou a místo slov dělají do zápisu otazníky. „Neslyším řečníky, takže mnohdy nevím, o čem dát hlasovat,“ říká Vlček. A protože zákonodárci se podle něj na dlouho uklidnit nedají, nechal minulý týden ve Sněmovně namontovat lepší mikrofony. Po jednom zkušebním dni je pak dal zase odstranit: „Bylo to s nimi ještě horší. Musíme najít vhodnější ty
S novými mikrofony doprovázela hlas řečníků v úterý ozvěna. „Měli jsme je jen na zkoušku, firmě jsme je vrátili,“ vysvětluje Vlček. Nevhodný zvuk navíc znepříjemňoval práci technikům, kteří zprostředkovávají přenos ze sálu na televizní obrazovky v chodbách a pracovnách Sněmovny. Přitom právě televize je mnohdy pro poslance záchranou. Když chtějí opravdu vědět, co se v jednacím sále děje, musí si nějakou najít. „Když chci řečníka slyšet, zajdu si ho poslechnout sem,“ říká poslanec za ODS Václav Mencl před obrazovkou na chodbě.
Jeho kolega z ČSSD František Bublan televizi na chodbě míjí. Spěchá k obrazovce do své pracovny. „Když se projednává důležitý bod a trochu se rozběhnu, stíhám to,“ vysvětluje Bublan. Jednou byl ve Sněmovně takový ruch, že omylem mluvil k jinému bodu. „A nikdo si toho nevšiml. Buď neposlouchali, nebo mě neslyšeli,“ myslí si Bublan.
Každý z předsedajících schůze má jiné metody, jak ztišit neklidné poslance. „Když hladina hluku překročí 50 decibelů, upozorním na hygienické normy, které mají ochránit naše zdraví,“ říká Lucie Talmanová. Jan Kasal i Lubomír Zaorálek zvoní na zvonec a vyjmenovávají hlučné kolegy. ToMiroslava Němcová kolegy sice napomíná, ale nikdy nezazvoní. „Zvonec do ruky nevezmu, to už by bylo jak na pastvě,“ říká. A velmi netradiční způsob, jak získat pozornost kolegů, vymyslel Jan Kasal. „Sss, sss, sss,“ předvádí, jak na ně syčí. To prý zabírá nejlíp: „Je to neobvyklý zvuk, který je upoutá.“
Předseda Sněmovny Vlček chystá kromě lepších mikrofonů i něco dalšího, co má pomoci poslancům a zapisovatelům, aby rozuměli řečníkovi. „Ještě ten nápad neprozradím, poslanci by se mi zase posmívali,“ říká tajemně. Zatím zavedl na schůzích zvláštní tradici - čte citáty: „Chci, aby se zaposlouchali a zamysleli. To je na chvíli zklidní.“